Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.
Na Letné a v jejím okolí se nachází bezpočet krásných domů sousedících s domy již ne tak hezkými a zajímavými ale přesto každý z nich ma své kouzlo a z každého domu dýchá historie. Bylo by zajímavé vedět co vše tyto domy zažily a co všechno se v nich, v ulících před nimi i v jejich vnitroblocích odehrávalo. Neméně zajímavé jsou osudy architektů kteří letenské domy navrhovali a jak uvidíte jsou mezi nimi opravdu jména těch nejlepších.

Čenský Alios Jan ( 1868 - 1945 )
Dryak Alois ( 1868 - 1945 )
Gillar Jan ( 1904 - 1967 )
Gočár Josef ( 1880 - 1945 )
Havlíček Josef ( 1899 - 1961 )
Hruška Emanuel( 1906 - 1989 )
Hubschmann Bohumil ( 1878 - 1961 )
Kozák Bohumír ( 1885 - 1978 )
Králíček Emil ( 1877 - 1930 )
Machoň Ladislav ( 1888 - 1973 )
Ohmann Bedřich ( 1858 - 1927 )
Rosenberg Eugen ( 1907 - 1990 )
Roškot Kamil ( 1906 - 1989 )
Ullmann Igác Vojtěch ( 1822 - 1887 )
Zázvorka Jan (1884 - 1963 )

ČENSKÝ Alois Jan (1868-1945) - obrázek

ČENSKÝ Alois Jan (1868-1945) - obrázek

Narozen 22. 6. 1868 v Berouně. Po studiu architektury na České vysoké škole technické v Praze tam působí jako asistent prof. Pacolda. Poté (1896-1907) učí na průmyslové škole stavební v Plzni, v Písku a v Praze-Smíchově. Od roku 1908 profesorem pozemního stavitelství (v letech 1913, -16, -17 a -23 děkanem) na ČVUT v Praze. Rozsáhlá projektová a odborně publikační činnost, v letech 1903-21 rediguje časopis Architektonický obzor, je autorem několika odborných a vědeckých knih. Členem Masarykovy akademie práce a dlouholetým předsedou Skupiny architektů při Spolku čs. inženýrů v Praze. Je prvním českým architektem, kterému je udělen doktorát technických věd. Umírá 29. 12. 1945 v Praze.

Realizace na Letne:
- vily čp. 232 Na baště sv. Tomáše čp. 225 v Gogolově ul. v Praze (1911),
Dryak Alois ( 1872 – 1932 ) - obrázek

Dryak Alois ( 1872 – 1932 ) - obrázek

Alois Dryák není tak známý jako Kotěra nebo Gočár, ačkoliv je jejich vrstevníkem, a co se týče množství a kvality realizovaných staveb, se jim vyrovná. Hlavním důvodem, proč se o něm skoro neví, je, že nepůsobil pedagogicky a nebyl iniciátorem avantgardních novinek. Přesto byl architektem moderním a i v občanském životě neobyčejně činorodým. Z dnešního postmoderního hlediska nabývá Dryákovo dílo neobvyklé velikosti zejména tím, že jeho stavby, povětšinou dodnes v originálním stavu střech a fasád, si vždy zachovaly tradicionální ráz. Tento smysl pro důkladnost a kvalitu a kontext s architekturou předchozích věků je právě v poslední době vzorem a východiskem pro překonáni moderny.

Alois Dryák se narodil na venkově 24. 2. 1872 v Olšanech u Slaného, měšťanku vychodil v Pcherách. Záhy přichází studovat do Prahy (1886) na umělecko-průmyslovou školu. Na speciálce pro dekorativní architekturu patří k nejlepším žákům profesora Bedřicha Ohmanna (spolu s B. BendImayerem). Proto je také pokračovatelem v projektu nejstarší dochované secesní stavby v Praze - hotelu Central v Hybernské ulici z roku 1899. Začíná působit jako asistent na středních odborných školách a na umělecké akademii. Zároveň je i aktivním sokolem. Jeho zájem o věci veřejné dokládá jeho podpis na protestní akci proti bourání Starého města pražského, tzv. Bestia Triumphans (1896).

Realizace na Letne a v okolí: Bádeniho 1/290 - Rohový dům s ulici Na Valech

Gillar Jan (1904 - 1967) - obrázek

Gillar Jan (1904 - 1967) - obrázek

  Narozen 24. 6. 1904 v Příboře. V letech 1922-25 studuje architekturu u prof. Gočára na Akademii výtvarných umění v Praze. Poté zaměstnán v soukromých projektových kancelářích (např. u Jasromira Krejcara), navrhuje budovy obytné i občanské včetně vnitřního zařízení. Jako přítel Karla Teigeho se silně zúčastňuje levicové spolkové činnosti, zejména v Devětsilu a Levé frontě, jakož i řady architektonických a urbanistických soutěží. Své práce vystavuje u nás i v zahraničí (Budapešť, Brusel, Paříž, Berlín, Stockholm, Bukurešť, Benátky). Po válce zaměstnán ve Stavoprojektu v Praze, od roku 1952 ve Studijním a typizačním ústavu v Praze, kde se zabývá zejména typizací občanských budov. Roku 1964 získává vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, 7. 5. 1967 v Praze umírá.

 Realizované stavby na Letné: nájemní dům Ovenecká 43/98,
Gočár Josef ( 1880 - 1945 ) - obrázek

Gočár Josef ( 1880 - 1945 ) - obrázek

Narozen 13. 3. 1880 v Semíně u Přelouče. Studium architektury na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1902-05) u J. Kotěry, jehož je později nejbližším spolupracovníkem. Aktivně se zúčastňuje spolkového uměleckého života pražských architektů i výtvarných umělců. 1911 zakládá Skupinu výtvarných umělců, 1912 spolu s P. Janákem Pražské umělecké dílny. Je aktivním členem, později předsedou pražského Mánesa. Od r. 1923 profesorem architektury na Akademii výtvarných umění v Praze, zde v l. 1928-31 rektorem. Roku 1925 získává za návrh čs. pavilónu v Paříži Velkou cenu, 1926 řád francouzské Čestné legie. 1926 zvolen členem České akademie věd a umění a dopisujícím členem RIBA v Londýně. Kromě své nesmírně rozsáhlé projektové činnosti též publikuje, zejména v časopisech Stavba, Stavitel, Styl, Umělecký měsíčník, Volné směry, avšak i v časopisech zahraničních. Své práce vystavuje na řadě výstav po celé Evropě. Zúčastňuje se řady architektonických soutěží, mnohé nejen vyhrává, ale návrhy též realizuje.

Významné stavby na Praze 7:
- Heřmanova 9/1119
- Škola architektury AVU - U akademie 2/172
HAVLÍČEK Josef (1899-1961) - obrázek

HAVLÍČEK Josef (1899-1961) - obrázek

Narozen 5. 5. 1899 v Praze. Studium architektury na ČVUT v Praze (do 1924) a na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. J. Gočára (do 1926), v jehož ateliéru pak pracuje do roku 1928. V letech 1928-36 projektuje a píše spolu s Karlem Honzíkem, později spolupracuje zejména s K. Neumannem. Členem Devětsilu, Levé fronty, SVU Mánes, předsedou redakční rady časopisu Architekt SIA. Úzce spolupracuje s výtvarnými umělci a designéry, je členem družstva Artěl. Od roku 1929 působí v CIAM (Congrés Internationaux d'Architecture Moderne), v l. 1945-47 členem Světové rady této mezinárodní organizace. V roce 1948 se stává prvním ředitelem pražského Stavoprojektu. Umírá 30. 12. 1961 v Praze. Roku 1963 se koná v Praze souborná posmrtná výstava jeho díla.

Hruška Emanuel (1906 - 1989 ) - obrázek

Hruška Emanuel (1906 - 1989 ) - obrázek

V lednu roku 2006 uběhlo sto let od narození prof. Ing. arch. Emanuela Hrušky, DrSc. Jeho dílo a osobnost pozoruhodně ovlivnily vývoj a teorii našeho a mezinárodního urbanismu, a to i v úzkém sepětí s ochranou historické architektury památkově chráněných měst. Přes to, že veliký podíl jeho vědeckých prací tíhne k urbanistické problematice Prahy a jiných českých měst, je v biografickém slovníku vydaném vydavatelstvím ČSAV Academia v Praze roku 1992 zúženě klasifikován jako „slovenský architekt českého původu“.
Hübschmann Bohumil - obrázek

Hübschmann Bohumil - obrázek

Též: Hübschmann. Narozen 10. 1. 1878 v Praze. Po ukončení stavební průmyslové školy pracuje v ateliérech B. Ohmanna v Praze a ve Vídni, kde poté studuje Akademii výtvarných umění u O. Wagnera. Absolvuje v roce 1904 a vrací se natrvalo do Prahy. Zde se věnuje intenzívní projektové, památkářské, teoreticko-kritické a organizační práci. Řadu let je předsedou Společnosti architektů a iniciativním předsedou Klubu za starou Prahu. Po 2. světové válce si počešťuje své původní příjmení Hübschmann. Umírá 3. 11. 1961 v Praze.

Realizace na Letne:
Jirečkova 4/1073
KOZÁK Bohumír (1885-1978) - obrázek

KOZÁK Bohumír (1885-1978) - obrázek

Narozen 4. 12. 1885 ve Velké Lhotě u Dačic. Studium architektury na pražské technice, poté pracuje v ateliéru A. Balšánka a O. Polívky v Praze. V letech 1911-19 vede projektové oddělení firmy Nekvasil v Praze-Karlíně. Od roku 1919 má vlastní ateliér, později stavební společnost Dušek-Kozák-Máca. Projektuje a realizuje množství staveb, zejména v Praze. Zúčastňuje se též řady soutěží, publikuje v odborném tisku a získává doktorát technických věd. Je vynikajícím kreslířem architektury, výstava jeho díla se uskutečňuje v Praze v roce 1941. Po válce ještě vede ateliér v Státním ústavu pro projektování hl. m. Prahy. Od roku 1963 je předsedou Klubu za starou Prahu. Umírá 1. 4. 1978 v Praze.
Králíček Emil ( 1877-1930 ) - obrázek

Králíček Emil ( 1877-1930 ) - obrázek

zapomenutý mistr secese a kubismu.

Výstava připomíná pozoruhodné dílo arch. Emila Králíčka (1877-1930). Rodák z Německého Brodu po studiích na pražské stavební průmyslovce pracoval v atelieru prof. Antonína Balšánka a poté, kolem roku 1901, odešel do Darmstadtu, kde působil ve studiu Josefa Marii Olbricha na projektu známé umělecké kolonie. V roce 1903/4 se vrátil do Prahy a pracoval pro různé stavitele. Zejména ve své tvorbě z let 1905 -10 uplatnil řadu principů, které znal ze svého darmstadtského pobytu. Vedle arch. Emanuela Josefa Margolda byl Králíček zřejmě jediným Čechem, který měl možnost spolupracovat s jedním z čelných představitelů evropské secese, opavským rodákem J. M. Olbrichem. Po svém návratu pracoval pro různé pražské stavitele, jimž navrhoval průčelí domů. Od 1904 se stal klíčovým projektantem známé stavební firmy Matěj Blecha, pro kterou pracoval do roku 1913, v posledních letech jako její šéfprojektant. Současně navrhoval stavby i pro jiné firmy.

Realizace na Letné (respektive Na Špejchaře):
Nájemní dům na rohu Badeniho (5/29) a ul. Milady Horákové



MACHOŇ Ladislav (1888-1973)  - obrázek

MACHOŇ Ladislav (1888-1973) - obrázek

Narozen 28. 4. 1888 v Praze. Studium architektury na české technice v Praze u J. Schulze a J. Fanty, již od roku 1909 činný v ateliéru J. Kotěry. V té době podniká řadu studijních cest po celé Evropě. Od roku 1917 má samostatný projektový ateliér v Praze. V letech 1928-38 pracovníkem Státní regulační komise hl. m. Prahy, současně však projektuje a realizuje velké množství staveb. Své práce prezentuje na výstavách u nás i v zahraničí. Získává doktorský titul. Aktivní člen Společnosti architektů, Klubu architektů, Inženýrské komory, SVU Mánes, Svazu architektů ČSSR a ČSR. Za 2. světové války účastník odboje, za pražské revoluce členem České národní rady. Od roku 1945 pracovníkem Zemského národního výboru. V padesátých letech politickým vězněm, roku 1960 rehabilitován, roku 1968 jmenován zasloužilým umělcem. Umírá 22. 12. 1973 v Praze.
OHMANN Bedřich (1858-1927)  - obrázek

OHMANN Bedřich (1858-1927) - obrázek

Rakušan, psán též: Friedrich. Narozen 21. 12. 1858 ve Lvově. Po absolvování vídeňské techniky a architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni zůstává jako asistent na Akademii. V letech 1889-98 působí v Praze jako profesor dekorativní architektury na Uměleckoprůmyslové škole. Pražský pobyt je vůbec jeho nejplodnějším a nejúspěšnějším tvůrčím obdobím, projektuje a realizuje velké množství staveb v Praze, ale též v Liberci, Karlových Varech aj. V letech 1899-1907 je činný opět ve Vídni jako projektant dostavby nového Hradu. Od roku 1904 je profesorem architektury na vídeňské Akademii výtvarných umění. Umírá 6. 4. 1927 ve Vídni.

Eugen Rosenberg (* 1907 Topoľčany - † 1990 Londýn) bol slovenský architekt. Politické udalosti tej doby ho prinútili emigrovať z Česko-Slovenska do Anglicka. Jeho tvorba bola pre rodákov zo Slovenska dlho tabu. O jeho pôsobení medzi medzinárodne uznávanými architektmi sa slovenská verejnosť začala dozvedať až na sklonku jeho života.

Roškot Kamil (1886-1945) - obrázek

Roškot Kamil (1886-1945) - obrázek

Narozen 29. 4. 1886 ve Vlašimi. Studium stavitelství na německé technice a architektury na české technice v Praze (1904-10), filozofie a dějin umění na Universitě Karlově v Praze (1910-13), po 1. světové válce studium architektury na Akademii výtvarných umění v Praze u J.Kotěry (1919-22). V letech 1912-13 studijní pobyty v Belgii, Itálii a Tunisu. Od roku 1922 samostatným architektem v Praze. Člen Sdružení architektů, SVU Mánes, 1928- 45 předseda Asociace akademických architektů. Umírá 12. 7. 1945 v Paříži. Posmrtná výstava jeho díla v r. 1946 v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, roku 1947 získává Státní cenu in memoriam.
ULLMANN Ignác Vojtěch (1822-1897) - obrázek

ULLMANN Ignác Vojtěch (1822-1897) - obrázek

Narozen 23. 4. 1822 v Praze. Studium architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni u profesorů A. von Siccardsburga a E. van der Nülla. Po ukončení studia cestuje po Itálii. Od r. 1854 pracuje jako samostatný architekt v Praze. Často spolupracuje s arch.A. Barvitiem, roku 1856 se žení s jeho sestrou. Do roku 1874 realizuje množství významných staveb v Praze. Poté přestává projektovat a odchází na venkov. Umírá 17. 9. 1897 v Příbrami.

Zázvorka Jan ( 1884 - 1963 ) - obrázek

Zázvorka Jan ( 1884 - 1963 ) - obrázek

Narozen 21. 1. 1884 v Praze. Studium architektury u J.Kotěry na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1901-06), poté zaměstnán v Kotěrově ateliéru (1906-14). První světovou válku prožívá jako voják v zajetí. Po svém návratu do Prahy je v letech 1920-26 zaměstnán u Záruby-Pfeffermanna, od roku 1926 má vlastní ateliér. Otec herečky Stelly Zázvorkové a filmového architekta Jana Zázvorky. Účastní se řady soutěží, vystavuje své práce v Praze (1921), Bělehradě a Lublani (1928), Budapešti (1930), Miláně (1933), Bruselu (1935) a Paříži (1937 - Velká cena za Národní památník). Člen SVU Mánes, Jednoty umělců výtvarných. V roce 1937 zvolen řádným členem České akademie věd a umění. Čestný člen Svazu architektů ČSR, dvojnásobný laureát Státní ceny (1951, 1954). Umírá 27. 5. 1963 v Praze.
Jan Zázvorka vyšel z Kotěrovy školy, později představitelem strohého klasicizujícího purismu, blízkého funkcionalismu. Jeho smysl pro vznešenou monumentalitu byl příkladně projeven u význačného areálu Národního památníku na Žižkově, který je Zázvorkovým stěžejním dílem.
Ing. arch. Kamil Dvořák, DrSc.
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one